Domenies Bar

*Napije se ze své sklenice, když mu ji konečně podají. Drží ji napjatými prsty a přitom očima zpoza skla sleduje barmana, teď je k němu otočený zády. Líbí se mu jeho černé tričko a široká ramena. Když si všimne, jak o něm přemýšlí, sám sebe v mysli okřikne a podívá se jinam. O pár stoliček dál sedí ten kluk ze školy. Připadá mu povědomý, ale neví odkud.*

*V kúte zazriem Jake, nie toho Jake ktorý tu poslušne sedával s Kate.. ale Jake ktorý bol konečne sám sebou. Len som kývol hlavou na pozdrav*

*Také kývne a trochu se i usměje. Snaží se to kontrolovat, ale určitě se právě směje jako idiot. Zaboří pohled do pultu a znovu upije z piva. A pak se z ničeho nic zvedne a začne přesedávat z jedné barové stoličky potažené krémovou umělou kůží na druhou, až sedí jednu od toho kluka.* My se známe? *Zeptá se ho, aniž by na něj jen pohlédl.*

*Odpíjal som sa z koly a zdvihol hlavu a pozrel doprava. To hovorí na mňa?* MMáme spolu telesnú *poviem*

Jo... Aha. Já myslel, že jsme se viděli už někdy předtím... *Zamyslí se sám pro sebe, ačkoliv by to ten kluk vedle něj nejspíše měl brát jako odpověď. Podívá se na něj a jen ukončí jejich krátkou debatu:* To neřeš. *A pot ése znovu napije svého piva. Když však zjistí, že už víc, jak polovina ze sklenice zmizela, na chvíli se zastaví a poté se napije znova. Peněz má s sebou dost.*

Možno *pousmeje sa. To neřeš. Ale keď on tak chcel. Odpil si z Koly* Ehm.. no je mi ľúto čo sa stalo Kate *povie a snaží sa nadviazať debatu, aj keď dal Jake najavo že skončili*

Kate? Co je s Kate? *Vyletí na něj - ani ne tak podrážděně jako spíše vyděšeně. Vytřeštěný pohled, roztáhle nozdry u nosu, pootevřená ústa - obličej bláznivého kluka, co něco provedl. Hlavu už má trochu pomotanou alkoholem, jelikžo pivo nepije každý den a není na to zvyklí. Možná proto i takhle šílí. Nikdy předtím tohle nedělal - vždy držel své pocity ohledné téhle věci na uzdě. Ale teď určitě vypadá jako blb.*

*Zarazím sa, pri jeho divnom pohľade. Bože, všetko som zase pokašľal.* Je mi ľúto, čo sa stalo.. *poviem a vypijem Kolu* prepáč *poviem, asi ho to dosť bolé spomínať o nej*

Jo... Mně taky... *ne. Větu dokončí pouze ve své mysli. Kdyby něco takového řekl nahlas, působilo by to určitě podezřele a to se nesmí stát. Znovu se napije. Tentokrát ale již dojede celou sklenici a rychle si pokývnutím na barmana, v tu chvíli stále s plnou pusou piva, objedná další.*

*prikývnem. Nechápem o čom sa pokúšam. Dopijem kolu, ale stále tam sedím. Nechcem ísť domov, keď mám takú príležitosť*

*Jakmile dostane své další pivo, začne ho do sebe nalívat. Jako kdyby ho to zbavilo toho divného a hrozného pocitu, že něco takového udělal - a ještě hůř, že to někdo další ví. Ale kdo? Kdo by to mohl vědět? Na mysl mu přijde v tu chvíli Debby. Zdálo se, že jediná s její vraždou nesouhlasila... Napije se znovu a poté pohodí rukou a přejedu jí po klukově zádech. Přesedne si na stoličku vedle něj.*

*Zacítim ruku na svojom chrbte a len sa nechápavo pozriem a neviem čo robiť. Odvrátim zrak a cítim sa divne*

*Když do sebe znovu nalije trochu piva, rukou začne směřovat níže. Přijde mu najendou naprosto normální to, že někde v baru ošahává cizího kluka. Nedělá mu to problém.*

*Viem, že je naliaty a do zajtra si to pamätať nebude. Uvoľnil som sa a dal moje okuliare. Nechcem ich mať teraz, v tejto chvíli*

*Poplácá ho zhruba v půli zad, jako kdyby to byl jeho majetek. Znovu se napije piva pak hlavu položí na desku stolu a na chvíli zavře oči.* J-jáá sem ňhejakej ospalej... *Zahuhňá a doufá, že mu bude rozumět.*

*Nechá ho nech ho rukou hladí po chrbte a po chvíli je nejaký unavený. Neviem čo mám robiť, ale som rád že som sa SKORO opil so star školy* Mám ťa zobrať domov?

K tobě domůůů? *Slova protahuje jak nejvíce může - přijde mu to zábavné. Hlavu má stále položenou na pultu, má bezduchý výraz a po chvíly pokračuje:* Jasněěě, proč ne? Užijhme- *Škytne.* Užijehme si. *Při těch slovech už je o něj jednou paží zavěšený a prsty mu cupitá po rameni. Nějak se k němu má. Volnou rukou se snaží nahmatat sklenici, ale nějak s emu to nedaří. Stojí moc daleko od něj.*

*Usmejem sa nad tým všetkým. Je to celé divné.* K tebe domov *zasmejem sa a pomôžem mu vstať. Vychádzame z baru*

*Opírá se o něj paží a vypadá jako nějaká vyšší opice, kterou někdo musí odvézt zpět do ZOO. Ne, ž eby mu to vadilo.* Jsi hodnej. *Vyřkne po delší době něco normálního.*